Podle důvěryhodného zdroje blízkého lánskému zámku bude dnešní menu pro společný oběd prezidenta a premiéra poněkud netradiční.
Nejenom tím, že stolování se musí obejít bez ozdob – manželek státníků, a nebudou přítomni ani další rodinní příslušníci, - ti k pomyslné spoluúčasti na konzumaci mohou využít výdejního okénka a menu si odvést domů, popřípadě tak může učinit až po skončení návštěvy premiér a v termo krabičkách porce přivézt rodině do vily v Průhonicích.
Netradiční je menu samotné. Žádný nadívaný lánský bažant na řepkovém oleji nebo křepelky z Vysočiny v těstíčku z prvotřídní české mouky z velkomlýnů či francouzská polévka to letos nebudou.
Má to být obyčejná zelňačka a skromné rizoto, aby v době těžkých všelidových zkoušek státníci ukázali, že ani skromnost a střídmost jim není cizí.
„Tak co, Andreji, jakpak sis pošmákl?“ zeptal se prezident, když se napil minerálky.
„No, zelňačka špatná nebyla, ale připadala mi spíš jako, jako..“
„Neříkej, prosím tě, že snad jako boršč,“ řekl poněkud dotčeně prezident, a důrazně se zeptal: „Ale na rizotu sis určitě pošmákl, viď?“
„To jo, Miloši, prvotřídní čínu já miluju,“ vyhrkl upřímně premiér. Zase se nezavděčil.
„Čínu!?"
Pak smířlivě dodal: "No, zdá se, že nový personál musí ještě leccos vychytat, ale to se do příště podá."
A postěžoval si. "To víš, na místa nových kuchařů i my musíme vypisovat výběrové řízení, a tady rozhodovaly finanční nároky, jaké uchazeči měli. No a právě ten čínský šéf kuchař, co tu teď je, a jeho kolega z Ruska, který se ucházel o post polévkáře, byli v tomhle směru nejpřijatelnější.
Nehledě na to, že zrovna na té nezdravé české euroatlantické kuchyni bazírovat zrovna nemusíme a můžeme baštit to, co u nich doma.
No, a teď bychom mohli taky ztratit pár slov o Dukovanech. Já bych ze soutěže nevylučoval nikoho..“
