Šestice veřejnoprávních nebojácných a trojice komerčních bázlivců.

Vyjádřím se stručně, a ani se nebudu, jako obvykle, pokoušet o rádoby humor. Doba je příliš vážná na žertování.

Pod palbou informací o tom, jak se koronavirus reálně zažírá do našich osudů podobně jako někdejší Čapkova vyfantazírovaná bílá nemoc, propadá kdekdo do zasmušilosti a depresivních stavů. Vidina, že konec nouzového stavu je spíš v nedohlednu než v konejšivě oznámeném květnovém dohlednu, nám podlamuje zbytky optimismu.

Proto je nesmírně povzbuzující, když se objeví ekzemplární příklad nebojácného vztahu ke koronavirovému  nebezpečí.

Takový dal Václav Moravec s šesticí svých hostů, vždy se třemi po jedné hodině. Nebál se, a nezachoval si od nich nekontaktní dvoumetrový odstup, jak nás výzvami straší epidemiologové, ba ani metrový jaký je mezi moderátory TN na Nově, ale velmi blízký, takřka niterný, aby hosté jeho pohledu nemohli uhýbat. Byla to pro diváky příkladná škola odvahy.

Zato na komerční Primě byli poplatní ustrašené době. Tam ministryně Schillerová s ministrem Havlíčkem a moderátorkou tvořili pomyslný hygienický trojúhelník o délce stran 2 m, na jehož symbolických vrcholech seděli. Dogmatici.

Ještěže Partie Otázkám předchází. Divák obou pořadů si tak o nebojácnosti a bojácnosti mohl udělat jasno. A vzít si patřičný příklad k následování.