Neschopenka

Pan doktor se do ordinace dostavil překvapivě brzo. Nikoli až v půl osmé jako obvykle, když má ordinační dobu od sedmi, ale už o čtvrt hodinu dříve, v 7.15. A nepřišel sám.

Přemluvil školou povinného synovce, aby mu pomohl zvládnout elektronické vypisování neschopenek, protože jemu to nějak nejde, a kluk se naopak v takových věcech vyzná.

Jenomže znáte mladé, jsou strašně netrpěliví. Myslí si, že to, co hravě zvládnou oni, - ovšem hlavou nezatíženou znalostmi anatomie a dalších lékařských věd a neobtěžkáni tituly -  musí po kratičké instruktáži zvládnout snad každý. Zejména, když několikrát denně statečně překonává vrcholek zrádného e-receptu, platí kartou a dokáže poslat i přijmout esemesku.

-Tahle, takhle, pak klikneš sem strejdo, vyplníš tohle, potvrdíš a tiskneš. Je to strašně jednoduchý. Tak to teď zkus..

Ale ne, vezmi to znova. Já tedy nevím, ale ty seš strašně nescho… pardon strejdo, já to tak..

-No jen to dopověz. Jsem neschopnej? Viď? 

Ale co mám dělat, musím ordinovat, když si nedokážu vystavit vlastní neschopenku – leda papírovou, jako že elektrická mi nefunguje…  A to prý, podle Maláčová, se pro nás tahle neschopenka stane miláčkem!!

Proč já jsem radši nešel na veterinu, tam bych nemusel…