Trumfne premiér projevem o kvetoucí zemi slavý Havlův projev o zemi, která nevzkvétá?

Přestože premiér Babiš bude mít v televizi Novoroční premiéru až v osm hodin večer, a to jako třetí v pořadí, - v poledne ho předběhne Kubera i Vondráček - už od dopoledních hodin projev pilně nacvičoval s pomocí manželky. 

Nakonec dospěli až ke generální zkoušce.

-Andy, seš? Tak můžeš!

-Drazí spoluobčané, ehm..

-No dál, proč ses zasekl? Vždyť ti to před tím tak krásně šlo.

-Ty, Moni, není to slovo „drazí“ dvojsmyslný? Nebudou si lidi myslet, že jim tím vzkazuju, že do nich sypeme až moc? Raději je oslovím jinak.

- Pozor - jako jedem!

-Vážení spoluobčané..

Tohle už sedí?

-Sedí, vypadá to, že si lidí vážíš. Ale teď už to vezmi znovu, a celé, je to přece generálka a za chvíli přijedou z televize.

-Vážení spoluobčané, moje země vzkvétá-

-Stop! Špatně.

-Co, špatně? Přece nebudu říkat, jako Havel před třiceti lety, že země nevzkvétá. Vzkvétá!

-Vzkvétá, to ano, ale ty ses spletl v něčem jiném,  řekl jsi, že „moje země“ nevzkvétá. To by vypadalo, jako že ti tady všechno patří, z toho by se chvilkaři zbláznili.

-To jsem fakt řekl? Přitom v textu, kde ho mám, jo, tady v saku, to je správně: Naše, naše země vzkvétá.

No dobře, tak znova.

-A nechceš si ten text dát pro jistotu na stůl?

-Copak mám horší paměť než Zeman? A ten svoji řeč na Štěpána sypal spatra, a Vondráček dneska v poledne taky. Přece to nemůžu číst jako ten zapomětlivec, ten...ten... ten ódeesák..no..  Kubera.

-To ne, horší paměť než Zeman a Vondráček nemáš. Ale co když se zase spleteš, to by byla hrůza. Stát se to může.

-Myslíš? Tak dobře, budu do textu nenápadně mrkat. Třeba by to zase - s tou mojí zemí - ze mě mohlo bezděky vyletět. To víš, jsem upřímný člověk. Co na srdci, to na jazyku, sory jako.