Duha, kam se v Praze podíváš

Kdo opravdu něco znamená a chce být trendy, neměl by pouze pasivně postávat na pražském chodníku a pozorovat duhové zástupy, jak se valí městem. Aktivně by se k nim měl připojit.

Nestačí v duchu být solidární s tzv. menšinou, - ta se však předvede v síle budící respekt, -  je málo jen pro sebe, byť upřímně, říkat, že proti LGBT nic nemáte, že jsou to konec konců také jenom lidi. Nebude vás slyšet.

Vykročte také. Bez ohledu na osobní preference. A nepropadněte studu za to, kým jste se narodili. Patřit k většině jste si přece nevybrali.

Ono se to ovšem tak hezky na klávesnici vyťuká…   

-Bédo, tak se zvedej, půjdeme.

-Už?

-Je nejvyšší čas.

-Ále, Liduš, mně si ti nějak nechce.

-No dovol!? Tak proč jsme si pořizovali tenhle outfit?!  A to chceš vyšplouchnout Jarču s Fráňou, a nepřijít, když na nás budou na Václaváku čekat? Proč myslíš, že jsem je přemluvila, aby tam šli? No proto, aby ty ses v průvodu spároval s Fráňou a já zase s Jarčou a mohli jsme dokázat, že do starého železa ještě nepatříme, že jdeme s dobou.

-Nešlo by jim zavolat, že..

-Nešlo!

Přece nechceš dřepět doma, aby o nás v ulici říkali, že na dnešní dobu nejsme normální. Tak zvedni kotvu, ať ukážeme, že normální jsme.

***