Nezakuckal se premiér Babiš v Salcburku, když slyšel Macronovy hrozby?

Zdánlivě by to mohla být nepatřičná otázka vzhledem k tomu, že má až příliš osobní ráz, neboť co komu z voličů do toho je, kdy premiérovi zaskočí – jenomže v tomto případě je ve veřejném zájmu to vědět.

Televize i agentury nám ze summitu v Salcburku nabídly dost záběrů, které ukazují našeho premiéra v družném rozhovoru plném úsměvů s francouzským prezidentem Macronem, což napovídá skvělým osobním vztahům.

Bylo by však zajímavé vědět, zda obrázky byly pořízeny po večeři, nebo ještě před ní. Pokud před večeří, pak není důvod, aby premiér Macronovi přátelsky neklepal na ramena.

Pakliže snímky vznikly až po jídle, svědčilo by to o Babišově velké otrlosti, jestliže by ani trochu nedal najevo, jakou nelibost cítil, když Macron nepokrytě mluvil o „padáku“ ze schengenského prostoru pro některé země. Nikoli však pro ty, které do něj z vnějšku pustily kde koho, ale pro ty, které schengen uvnitř brání a vnímají ho jako prostor pro volný pohyb občanů unie a legálních návštěvníků.

Macron dal totiž Babišovi  - aniž ho jmenoval - verbální políček. Za to, že se příliš šťourá v efektivitě Frontexu a chce vědět, na co konkrétně - když tato agentura vesměs jen pasivně monitoruje situaci - půjdou obrovské peníze pro jeho několikanásobné zvětšení, přestože přímořské státy „odjakživa“ měly a mají pobřežní stráže a vojenské loďstvo.

„Země, které odmítají rozšíření Frontexu nebo solidaritu, opustí Schengen. Země, které nechtějí silnější Evropu, si už nesáhnou na strukturální fondy".

Pokud premiérovi při těchto slovech aspoň trošičku nezaskočilo, nebo mu nestoupl tlak,  znamenalo by to, že dokáže překousnout leccos.

Ono to tak trochu vypadá, jakoby sladká Francie ústy svého prezidenta shodou okolností právě 80 let od přijetí Mnichovské dohody prezentovala pro změnu jakési Salcburské ochranné opatření.