Není ten nový velvyslanec také proutník, a sem ho poslali za trest?

Nemusím být ani sociolog, abych dospěl k závěru, že značná část mužské americké populace narozená mezi lety 45 a 1960 by měla být zařazena do kolonky sexual enforcer.

Není totiž dne, aby se i do těch nejserióznějších médií neprovalil nějaký skandál dalšího šedesátníka či sedmdesátníka, i staršího seniora, který se buďto  ještě jako jura - před mnoha lety, anebo už jako nejura - nedávno, choval chlípně a vynucoval si na ženách jinak nesdílenou pozornost.

Je to zjevně jen špička ledovce, protože zatím se na veřejnost dostanou jen takové poklesky, kdy oběťmi i útočníky jsou celebrity z ranku umělců či politiků. Bůh však ochraňuj Ameriku, až vznikne na webu nějaká federální soupiska, kam budou moct dotčené ženy (či muži) bez rozdílu věku, rasy, vzdělání a sociálního statutu přidat své jméno a označit útočníka. Bude to dlouhé čtení.

Přesto však není možné o každém Američanovi kategorie + 30 paušálně říct, že je to proutník.

Všimněme si, že muže, kterým je dnes mezi pětatřiceti a padesáti, média nezmiňují, že by se chovali stejně loudivě jako muži o generaci starší. Čím to asi bude? Že by snad ženy v rozpuku byly k těmto štramákům tolerantnější než - s prominutím při vědomí výjimek -  ke slintajícím dědkům? To by ovšem byla povážlivá diskriminace, z ranku těch pozitivních diskriminací.

Nechme však zbytečného teoretizovaní, a podívejme se, jak se na Američany v letech dívají naše ženy, žádné hvězdy, tzv. obyčejné ženské jako sousedka přes chodbu, které pro facky nechodily daleko, když si na ně někdo nečekaně troufnul a obtěžoval je, jestliže si to nepřály.

-

- Jsem docela zvědavá, jestli se na toho nového velvyslance taky neprovalí nějaká aféra. Věk by na to měl, je mu pětasedmdesát..

-Vy jste snad v Hromu něco četla? Myslíte, že byl taky pr***k?

-Ne, zatím nic takového nepsali. Vono to vypadá, že je to takový bílý havran, slušnej člověk, co má vychování, a ví, že  může jenom vodcamcať až pocamcať, a víc si bez dovolení netroufne.

Psali sice, že když v mládí dělal pro Nixóna kampaň, tak že v tom slavném hotelu Votrgejt zmaloval manželce jednoho kolegy pořádně budku, protože chtěla to odposlouchávání vyzradit, ale to je tak všechno.  Pár facek dát ženský, to jo, ale plácnout chlípně přes zadek, to ne.

-To víte, všichni kavalíři v Americe ještě nevymřeli. To bude poslední Mohykán, ještě že ho Donald šoupnul k nám.