U nás je máslo levné, ani ne za 60 Kč - tak proč se pachtit za ještě levnějším v akci?

Reklama je mocná čarodějka.Tím spíš, když na rozdíl od snění o Česku, blouznění o třetí síle v politice nebo víře v to, že oranžová trojice dovede partaj k totálnímu vítězství, přichází s přízemní hlasitou nabídkou levné potraviny

Másla ve slevě.

Po takovém frontálním ataku na nízké pudy spotřebitele se nikdo nemůže divit, že máslo se v prodejnách řetězce ani „neohřeje“ a hned je pryč, ačkoli celostránkové barevné inzeráty a mnohokrát denně vysílané reklamy ve všech kanálech i kanálcích nás lákají k jeho koupi.  

Proč je tomu tak? Zásoby másla přece nejsou bezedné a proto musíme počítat s tím, že když ten, kdo měl to štěstí a máslo v obchodě viděl, a bral hned po pěti kouscích  - jak je limitováno - , pak způsobil, že na další se už nedostane.  O to je to citelnější v případě, když oním „dalším“ jsme my, tedy JÁ.

Chybí nám smysl pro kolektiv, pro respektování práva  na jeden  kus  levného másla  pro každého. Když to nejde po dobrém, pak bych řetězcům  doporučil,  aby kvůli  naší chamtivosti prodávaly másla ve slevě výhradně těm, kteří si ještě k tomu jako projev dobré vůle koupí zboží za 250 či 300 korun - nějaké hrníčky s veselými nálepkami nebo koblížka plyšáčka.  To by přece možné bylo, jestliže přídělový systém nákupu  tzv. na lístky byl s nerozumnou horlivostí zrušen komunistickým režimem už v roce 1953 jako bonus k už beztak výhodné měnové reformě.

Nejhorší na celé věci je to, že všechna ta honba za pofidérní lácí je naším umanutím, nikoli nutností vycházející snad z naší kupní síly, kterou s klapkami na očích  považujeme za slabou.  

Jsme totiž natolik zhýčkaní neviditelnou rukou trhu, že vyhledáváme výhradně zboží, které je za babku a „pereme“ se o něj do umdlení, místo toho, abychom důstojně nakupovali týž produkt, který je o maličko dražší, avšak přesto jen za babky dvě.

Ti úplně nemožní šetřílkové poukazují na to, že v Německu  je máslo  v přepočtu  za pouhých 35 korun. 

A proč by být  nemělo? Lidé tam pracují skoro o polovinu produktivněji než my, berou trojnásobné platy, takže ..takže  tam máslo stojí prostě půlku než je tomu u nás, a v tomtéž řetězci.   

-Paniko, koukám, že vy máslo máte. Na mě už se nedostalo. Kolik pak jste si jich vzala?

-Jako dycky, dvě na tejden.

-Jenom dvě? Aha, tak to asi nejsou ty levný másla, co nejsou?

-Jsou to ty levný. A proč by jich měla brát víc, když levný másla mají teď všude.

-Ale..

-No já jsem se taky dřív honila za slevou, ale teďka už ne, co jsem si přečetla článek pana Michla, to je ten učenec, co radí panu Babišovi,  kde nám tak krásně vyložil, že i když je máslo teď za šedesát, je vlastně levnější, než kdykoli předtím, protože jinak se ve všem máme líp - tedy až na ty činže, vyšší poplatky za proud, plyn a vodu, za popelnice, za školku, takže těch šedesát kaček není žádnej přepych, který bychom si nemohli dovolit,  když spotřebitelské ceny  zatím vzrostly ani ne o dvě a půl procenta.

Už jste se taky uklidnila?

-Ještě ne, zatím jsem při tom počítání do deseti u čtyřky..