Marxovi pomník ano, a Zemanovi ne? Má Čína na myslitele dvojí metr?

Když se Miloš Zeman dozvěděl, že Čína nechala na vlastní náklady vysochat pomník Karlu Marxovi, a darovala ho někdejšímu městu Karl Marx-Stadt, které se po zániku NDR všech památek na rodáka zbavilo, byl prezident poněkud  dotčen.

Ne, že by Marxovi pomník nepřál, má ho i lachtan Gaston v pražské ZOO, ale křivdu prezident přece jenom pociťoval. Cožpak má německé vedení a hlavně nerudná kancléřka snad ještě víc nadstandardní vztahy s Čínou než on, že u ní Číňané pomník postavit nechají, a v Česku ne? Přitom významných rodáků, kteří by za sochu stáli, je v každém větším městě u nás dost. Sám by jistý typ měl.

„Hynku!“ zvolal, a pak si uvědomil, že Kmoníček je už v Americe, a ten nový ještě styky nemá.

Předvolal si proto Zaorálka a přikázal mu, aby  tlumočil čínské ambasadorce jeho přání. A také jí měl předat výpravnou obrazovou publikaci, aby čínský umělec měl ponětí o prostředí, kde dílo zobrazující významného rodáka bude stát.

„Sokl by mohl být skromný, tak nejvýše 5 metrů, kolínské náměstí není Václavák,“ upřesňoval prezident,“ ale přesto i se sochou by pomník měl být vyšší než těch 6 a půl metru, co má Marx v Trevíru.

Po třech měsících…

„Pane prezidente,“ máme tady dopis z čínské ambasády, mířil s obálkou Ovčáček k prezidentovi.

„Á, to bude asi zpráva, že už je socha na světě“, radoval se prezident. „To musíme ovšem rychle projednat s městem termín odhalení, aby mi to s něčím nekolidovalo..Ukažte“ A začetl se do textu

“.. pomnik uz je skoro ho´tovy. Jenom sochar potřebuje upresnit, zda rodak ma mit v ruce hulku, nebo ne.“

Prezident se zamyslel. „Ovčáček, nechte jim odepsat, že hůlku samozřejmě ano, vždyť přece i Churchill je na všech slavných pomnících s holí v ruce. Tak proč ne já?“

„Ale, pane prezidente, kdybyste četl dál, tak oni tou hůlkou myslí taktovku..“

„Taktovku..?  Co já bych dělal s taktovkou? V životě jsem nic nedirigoval, cožpak jsem Jelcin? (VIDEO) 

Nikdy jsem taktovku neměl v ruce..“

„Vy ne, ale Kmoch, Karel Kmoch ano, takže by k té jeho soše pasovala.“

„K soše Kmocha?“ zhrozil se prezident. „Jak na něj proboha přišli, vždyť já měl na mysli přece sebe?“

„Asi informační šum,“ dedukoval Ovčáček. „ Čerpali z té publikace, co jste dal panu ministrovi , „Kolín  - všichni dobří rodáci „ ,a tam byl Kmoch na první straně, a vy až někde vzadu, mezi maturitními tably, takže se.. „