Hermanovi svědci ostudně selhali

Jeden ze dvou ministrem Hermanem uváděných korunovaných svědků, kteří na vlastní uši měli slyšet vyděračskou řeč prezidenta Zemana, kabinetní kolega Mládek, projevil se v kritické situaci jako nadměrný slaboch.

Nechce držet basu, a vymlouvá se, že tohle neslyšel. A dokonce si konjunkturálně přisadil, když řekl:

Celý ten kravál jsme tu nemuseli mít, je mi velmi smutno, že se ministr Herman nesetkal s dalajlámou jinde.

A to snad, milý pane ministře, měl s Jeho Svatostí Daniel Herman vyrazit do nějaké Pražské kavárny, když disponuje slušným služebním objektem s kávičkou na kapsle?

Ministr Herman pak vložil veškerou naději do druhého svědka Zemanovy ohavnosti, Ťoka. Když na něj uhodil, nic nepořídil, protože kolega přes  dálnice se trapně oháněl údajně dobrým vychováním, kdy mu prý rodiče vštěpovali zásadu, že cizí rozhovory nemá nikdy poslouchat.

Hermanovi teď zbývalo už jediné, jak dokázat svá tvrzení - pokusit se zahrát na lidskou notu, Mládka zlomit, a přece jenom z něj pravdivé doznání dostat.

...Byl jsem ten den ráno, jako každý rok, plavat v Podolí a měl jsem pak zalehlý uši.

-A to jsi, sakra himlhergot - odpusť mi bože to rouhání, nemohl aspoň odezírat?

-Nemohl, z té chlorované vody mě pálily oči.