Topka přepřahá, zhnusený kníže odchází

Karel Schwarzenberg se dnes poroučel z funkce a neobešlo se to bez velkých slov díkůvzdání sněmujících spolustraníků.

Možná mu tleskali tak dlouho i proto, že nad prezidentem Zemanem vyslovil zhnusení.

Z očí a tudíž z mysli veřejnosti K. Schwarzenberg  ovšem hned tak ještě nesejde. Na poslanecký mandát nerezignoval a proto v čele výboru pro zahraniční otázky zůstává dál. A   za dva roky bude v Praze viset  na každém rohu, protože ve volbách se má stát v metropoli topáckou jedničkou. Na kandidátce zcela určitě, a pak se uvidí, jaká bude realita. Ale jak se zdá, voličská setrvačnost je holka přítulná, takže by kníže i poté mohl být členem naší obdivuhodné komory.

Mně osobně by symbolické přepřahání v jedné z opozičních stran mohlo být srdečně jedno. Nic nezmění na mém voličském rozhodnutí. Tedy hlasovat pro jinou partaj.

Ale musím se přiznat, že změna mi lhostejná není. Bude totiž knížete v médiích znatelně míň. Jeho řeči mi čím dál víc vadily, a neskromně jsem si jistý, že takových lidí je víc.

Politicky vyjde přepřažení nastejno – Schwarzeneberg, nebo Kalousek, názorově žádný velký rozdíl – ale v čem už teď je rozdíl markantní, to je ve veřejné komunikaci jednoho a druhého.

Kalouskovi nikdo neodpáře, že je sprosťák, že pro silnější výrazy nejde daleko. Ale nejsou to sprosťárny tak hrubého zrna, jaké se často projeví v řeči knížete. Kalousek břitce ironizuje, Schwarzenberg nevybíravě uráží, Kalousek… dalo by se pokračovat dál ve výčtu toho, v čem jsou si místopředseda a předseda parlamentní strany v komunikaci blízcí, a v čem se jeden od druhého v  tomto ohledu odlišuje.

Ale zkrátím to.

Miroslav Kalousek mi „vadí“ míň, než K. Schwarzenberg.

Z knížete totiž čiší pohrdání tzv. obyčejnými lidmi, a z jeho řečí mám velmi často nepříjemný pocit, že pohrdá i národem.

Kalousek je politik s názory, které se nám mohou líbit nebo také nemusí. Najevo je dává dost drsně a svérázně. Ale nikdy tak, aby své oponenty a nevoliče přitom považoval za  - s prominutím - omezené české blbečky, kterým chybí nadhled velkých národů.