Evropská centrální banka má sociální cítění

To bylo ještě dopoledne na zpravodajských severech a v televizích vidět zaručených zpráv, že Evropská centrální banka ještě dnes definitivně zlomí nad Řeckem hůl.

Znamenalo by to, že by eurovod  do Atén přestal fungovat (zřejmě jen dočasně, jsme přece  v humanistické  Evropě) a že by se místní politici možná vzpamatovali, chytli se za nos a začali situaci v zemi posuzovat realisticky.

Jenomže k tak drastickému a v zásadě neevropskému  opatření jako je dávat někomu nůž na krk,  ECB  nakonec nepřistoupila a ponechala program nouzového financování pro řecké banky na současné úrovni zhruba 89 miliard eur (2,4 bilionu korun.)

Zároveň však dala důrazně najevo, že není žádné ořezávátko, a že s větší sumou už opravdu, ale opravdu řecké banky počítat nemohou.

Chtělo by se tomu věřit, kdybychom nevěděli, že trpělivost  oněch specifických finančníků je bezmezná, že jenom dělají bu bu bu, aby jim někdo nevyčetl nečinnost.

CEB si totiž pořádně rozmyslí, aby kvůli její lakotě a nechuti sanovat dál jednu z kolébek civilizace propukly v Řecku nepokoje, hladové bouře a nastala revoluční situace.

Od čeho jiného vedle uhlí a železa  unii otcové zakladatelé zřizovali, než proto, aby vyhrocené vztahy harmonizovala ve smyslu mušketýrského závazku Všichni za jednoho.

Ukazuje se, jak bezzubá by byla Kalouskova předvolební kampaň z roku 2010 založená na strašení Řeckem, kdybychom bývali už byli v eurozóně.

Jestli by Unie měla živit jeden, nebo dva státy, to by jí vyšlo skoro nastejno. Vždyť to znáte z rodiny… Jenom ty důchody by byly  pořád česky třetinové.

COŽE, ŽE CHCEŠ DO DRŽKY A PAK DÁŠ DO DÍŽKY? KOUKEJ DOJIT JAKO OBVYKLE, NEBO DO NÍ OPRAVDU…