Slušelo by se V. Bártovi aspoń poděkovat

Už od pátečního dopoledne se to na serverech hemží zaujatými články i článečky a pod nimi v diskusi stovkami ostrých přípodoteků, které propírají rozsudek v obálkové kauze, a nenechávají na Vítu Bártovi nit suchou.

Nebýt poslaneckého klubu VV a jejich grémia, slova uznání za dosavadní práci pro stranu a společnost, a podpory do dalšího kola svého očištění, by se nedočkal.

Je to nespravedlivé.

Přitom politologové zejména - místo plácání v televizích a ubírání plochy pro tiskovou inzerci svými blouznivinami - měli by panu Bártovi vzdát hold, když už to holt nikdo z novinářů neudělal.

Vít Bárta totiž - stejně jako Newton, když mu spadlo jablko na hlavu, následkem čehož definoval zákon gravitace - krátce po ostudném rozsudku velmi pregnantně formuloval, co už tzv. “vysoká politika“ není.

Ještě ve čtvrtek se mnozí domnívali, že působit ve vysoké politice znamená být hlavou státu, premiérem, členem kabinetu, senátorem a samozřejmě poslancem. Tím zejména, neboť on to je, kdo „prohlasovává“ potřebné, nebo „posílá ke dnu“ nepotřebné zákony.

Po pátku je jasné, že poslanec součástí vysoké politiky není.

Je to prostě politik nízký, byť vysokého morálního kreditu, což je samozřejmý předpoklad jeho volitelnosti masami. Ale nic naplat, i Vít Bárta je prostě politikem jen nevysokým.

Jít o opak, pak by se jistě poslaneckého mandátu vzdal – a nelpěl na něm – neboť svatosvatě prohlásil, že v případě odsouzení z vysoké politiky odejde.

Ale proč by měl odcházet z té nízké, možná té nejnižší?  Že zlomit se nenechá, byť si to Nečasové a Kalouskové přejí - a vytrvá -, potvrdil k úlevě veřejnosti i v Otázkách Václava Moravce.  A začne od píky, jako hejtman Plzeňského kraje, když voliči a noví zastupitelé po podzimních volbách dopustí.

Jan Dvořák

(starej Obálka)