Kdekoho pak napadlo, že celá „scénka“ byla vlastně ještě štěstím v možném neštěstí.
Mohlo se totiž stát, že moderátor tmavé pleti by zesměšnil manželku bělošského herce a inkasoval by ránu od někoho. To by pak mohlo mít odezvu ve vyvolání rasových vášní, bez ohledu na to, kdo si vlastně „začal.“
Stejně tak by Ameriku mohlo pobouřit, kdyby bílý moderátor obdržel facku od herce tmavé pleti – stačilo by, aby letošní Oscary právě takový moderoval a dostal rovněž nápad trochu si zažertovat o Smithově manželce.
Ale nic takového z nekorektních alternativ se nestalo, a tak příhoda zůstala jen „mezi námi – ne bělochy“.
Nešlo ovšem o událost, která budí jen pobavený zájem v kruzích filmové a televizní smetánky, i veřejnost neumělecká se nad jednáním W. Smitha pozastavila. A nikoli snad proto, že jeho akci vidí jako nepatřičnou, ale naopak si cení chrabrosti, s jakou se zastal urážené manželky. Ne každý by dokázal lásku ke svému protějšku vyjádřit tak pregnantně jako tento americký herec.
Možná při testu položeném manželkou, jak moc ji miluje, by kdekdo poučen pohádkou Sůl nad zlato naprosto správně zatrhl odpověď C-jako sůl, a nikoli A: jako zlato a drahé kamení, ani B: jako předválečné ceny plynu a PH, avšak vlepit facku někomu, kdo si jeho ženu bere do úst, by zbaběle nedokázal. Prostě by to byl jeden z mnoha teoretiků, nikoli praktik Smithova střihu.
