(jdv/Pixabay.com)
Dneska už nabyl jistoty, že tomu tak skutečně je. Muž se zdviženým límcem a kloboukem vraženým hluboko do čela, až dosud nenápadně obcházející kolem, se k němu přiblížil, sundal si tmavé brýle a zdvořile prohlásil:
“Nebojte se, pane premiére, nic vám neudělám, nejsem terorista ani násilník. Sice vám za vyučenou dám, ale až ve volbách, politickými prostředky. Já jsem totiž Fiala, profesor Fiala..“
Premiér konsternovaný tím, jak zákeřný psychologický útok na něj opozice činí, se zmohl jen na konstatování, že předsedu ODS samozřejmě poznává, ale nechápe, co tady pohledává, a pakliže ho snad přišel vystřídat, tak si měl ještě šest let počkat.
„Víte, já jsem na kongresu občanům slíbil,“ vysvětloval Fiala,“ že naši partaj po volbách dovedu do Strakovky hlavním vchodem, takže..“
„A co já s tím? To vás mám snad vzít dovnitř na exkurzi?“
„Ne, to nikoli, to by bylo poněkud přes míru,“ ujišťoval premiéra Fiala.
„Tak co ode mě chcete? A nezdržujte, už teďka mám skluz, jsou dvě minuty po půl šesté!“
„Víte,“ žadonil Fiala,“ rád bych se zblízka podíval aspoň na to, jak se do Strakovky dostat. K tomu je jistě zapotřebí nějaký grif, že ano?“
„Grif? To ani ne. Prostě vložíte klíč do zámku a..“
„A otočíte?“
„To jistě, ale ještě předtím musíte tady na displeji napsat heslo, jinak s klíčem nehnete.“ A šibalsky se usmál.
„Aha, heslo,“ přikyvoval Fiala. „A mohl byste mi ho říct, ehm, to asi ne, tak aspoň naznačit,“ škemral.
„Naznačit? To ano. Je to vlastně odpověď na otázku: Kdo je můj nejoblíbenější politik? Rozumíte?“
„Rozu..“
Pak premiér zakryl displej tělem, heslo vyťukal a odemkl si.
Fiala si sedl na lavičku a dumal.
Nejoblíbenější politik, nejoblíbenější politik...
No, přece já.
Ale byl vedle, heslo znělo: B***š což Fialův nejoblíbenější politik není ani náhodou, zato premiérův rozhodně ANO. Do Strakovky se šéf ODS hned tak nedostane.
