Už od rána si předseda zkoušel řeč, s níž předstoupil před prezidenta, aby navrhovaného kandidáta obhájil.
-Pane prezidente, on bude opravdu tím pravým ořechovým ministrem. Dám za něj ruku do ohně. Uspěl jako nejlepší v našem gremiálním výběrovém řízení, kdy jsme u možných kandidátů podrobně analyzovali jejich orientaci, tedy kulturní, samozřejmě – aby se zase ti Hřebejkové a jim podobní křiklouni nestavěli na zadní, že bude ministrem politik, který o kultuře nemá anung.
V testu nasbíral nejvíc bodů, mýlil se jenom v nepodstatných drobnostech, ale žádná hrůza, byly to pekelné chytáky kolem sídel některých institucí. Zatrhl možnost, že Národní divadlo je v Holešovicích, Národní galerie nahoře na Václaváku a Národní muzeum naproti kavárně Slavia.
Zato Národní kulturní památku Liďák si nespletl s Národním bankou ani s Národním domem na Vinohradech, a trefil sem přesně. Jak by taky ne, když je tady jako doma.
Uvidíme, jak předseda ČSSD uspěl - může se stát, že prezident po setkání s ministrem Staňkem jeho demisi, na truc ani ne čtyřprocentnímu (v eurovolbách) Hamáčkovi, nepřijme.