Pro justiční orgány by to byla dobrá zpráva, kdyby neměla dvě stinné stránky. Tou první je fakt, že s onou zemí nemáme dohodu o vydávání zločinců. Vše tedy záleží na libovůli tamních orgánů, jejichž rozhodování by mohlo být ovlivněno i patřičnou motivací ze strany pana docenta.
UPRCHLÝ PETR WOLF. NA STARŠÍ FOTOGRAFII JEŠTĚ S BRADKOU NAMÍSTO DNEŠNÍHO MADUROVSKÉHO KNÍRU. // (foto: P. Zátorský, MAFRA)
Ještě závažnější je však podezření, podepřené řadou indicií, že seňor Wolf se už v Paraguayi nenachází. Naposledy tam vystupoval pod identitou penzionovaného německého kriminalisty, komisaře shodného příjmení.
Jižní Ameriku ovšem neopustil, jinde by si na něj lovci lebek vyšlápli, a to riskovat nechtěl. Proto využil slibu blíže nespecifikovaného výhodného zaměstnání ve Venezuele, jež mu při náhodném setkání v pequeño baru nabídl tajemně se tvářící venezuelský personalista v khaki obleku.
„Konečně někdo využije mých schopností vysokoškolského pedagoga, nebo aspoň projektanta,“ těšil se docent na nové působiště v Caracasu.
Podle důvěryhodných informací od zdroje velmi blízkého legitimnímu venezuelskému prezidentovi Madurovi, se P. Wolf stal pro tohoto státníka nepostradatelným.
„Son mis manos, cabeza, corazón ...“ (Je mýma rukama, hlavou, srdcem..), pochvaluje si Maduro Petra Wolfa.
Z bezpečnostního hlediska se prezident dopravuje v koloně dvou identických vozů, takže případným atentátníkům není zřejmé, kde se opravdu nachází. Jisté je, že v jednom z vozů je pan docent. Pro tento účel si oholil leninskou bradku.
Těžko lze předpokládat, že za těchto okolností naprosté nepostradatelnosti by snad mohl být vydán. Pokud se bude reálně schylovat k pádu režimu, je pak otázkou, zda v letadle do exilu na Kubu se najde místo i pro pana Petra Wolfa.