Premiér Babiš v neděli před lánským zámkem, zřejmě pod vlivem prezidentova odmítavého postoje k útokům na Sýrii a k nelibosti s jeho schvalováním spojenecké akce, se pokusil od sebe odvrátit pozornost kritikou aktivismu ministrů.
„Problém je asi v tom, že naši dva ministři soupeřili v prohlášení, pořádali konference. Jen konstatuji, že to nebylo jednotné stanovisko vlády, ale víceméně to respektuji, i když říkám, že to neřeší situaci lidí, kteří tam žijí.“
Má pravdu, že podpora útoku stanoviskem vlády nebyla, avšak o sólo akci Stropnického a Šlechtové nešlo.
Ještě v sobotu se k nim Babiš přidal s jasným vyjádřením, když napsal:
„Úder proti syrskému režimu, který útočí chemickými zbraněmi na civilní obyvatelstvo, byl nevyhnutelný.“
To, že už v neděli se premiér snažil vycouvat, a z verbálního jestřába se transformoval na mírovou holubičku, lze k dobrému přičíst nejenom panu prezidentovi, ale i pacifistickým komunistům, kteří pohrozili, že vládu s válečným štváčem v jejím čele podporovat nebudou.
Premiér se jen modlí, aby na jeho prohřešek komunisté rychle zapomněli a esemseskou se Filipovi omluvil, že to tak nemyslel, že se nic podobného už opakovat nebude a že Šlechtová se Stropnickým to mají spočítané.
Je však zjevné, že proevropský a proamerický premiér slib daný komunistům nesplní. V případě opětovné nevyhnutelnosti uštědřit někomu neposlušnému výchovnou lekci, storaketový pohlavek s pochopením podpoří. Tedy aspoň verbálně, jak jinak.
