Přestože ministr Brabec hodnověrně odráží zuřivé ataky sociální demokracie kvůli tomu, že právě on je podepsán pod dopisem ministrovi průmyslu, kterým souhlasí s memorandem o lithiu, ale teď tvrdí, že byl vždycky proti, má smůlu.
Ačkoli pravdu mluví.
Za všechen ten zmatek totiž může ministerský úředníček, špatně placený řadový ředitel, který ještě k tomu „škrábe“ natolik, že poznámky psané propisovačkou občas není schopen bezchybně interpretovat, tedy po sobě přečíst. Stalo se to i v tomto původně nevinném případě, který však přerostl v naprosto klíčový předvolební skandál, kdy kvůli lithiu do sebe šijí lídři ANO a ČSSD i v inzerátech. Přitom jde o strašlivé nedorozumění. Kdyby totiž ministrovi Havlíčkovi sídlícímu v Praze 1 na Františku došla z Vršovické ulice v Praze 10 od životního ministra Brabce ta správná verze dopisu ( a nikoli nesprávná, což však netušil), memorandum by samozřejmě neuzavřel, nesouhlas koaličního partnera by respektoval, a předvolební pohoda by nevzala za své.
Jak se to mohlo stát?
Už zmíněný úředník se k činu plně doznal, zaměnil nesouhlasnou verzi za verzi souhlasnou. To sice snímá z beder ministra Brabce obvinění ze sprostého lhářství, avšak politická škoda je nedozírná, vybagrovala hluboký příkop mezi dvěma korektními partnery v dosud nejúspěšnější polistopadové vládě.
K omylu, jak uvádí výslechový zápis na oddělení zvláštních činností MŽP, došlo tím způsobem, že úředník podle běžné praxe předložil ministrovi sedm různě modifikovaných stanovisek k návrhu Havlíčkova memoranda. Přičemž ministr se rozhodl pro verzi číslo 7.
(viz verze)
1.Jsem toho názoru, že (memorandum) je jedním ze správných kroků, otvírající prostor ke spolupráci při těžbě lithiových rud,
2.Nejsem toho názoru, že (memorandum) je jedním ze správných kroků
3.Jsem toho názoru, že (memorandum) je jedním ze špatných kroků
4. Nejsem toho názoru, že (memorandum) je jedním ze špatných kroků
5.Jsem toho názoru že (memorandum) je jedním z kroků
6. Jsem bez názoru
7. Jsem toho názoru, že (memorandum) není krokem
Úředník si však poznamenal propiskou číslici tak nedbale, že ji později zaměnil za „jedničku“, za verzi souhlasnou. Odtud byl k lithiové válce už jenom krůček.
Úředníci – i ti vyšší – jsou sice placeni bídně, ale co by také chtěli, jestliže nezvládají krasopis, bez něhož by se za císaře pána ani ten nejposlednější ministerský referentík neobešel!
