Vsadit před volbami na bojového ducha mírumilovných mas pracujících není sázka předem prohraná – ba naopak! Jde jen o to, lid správně motivovat k té správné válce.
Válka proti levné práci, vyhlášená sociální demokracií, je právě tou pravou ořechovou válkou, v níž opravdu o něco jde!
Vyhlašovatelé jsou vedeni těmi nejčestnějšími pohnutkami a nikdo je nemůže podezírat, že chtějí vybičovat bojového ducha veřejnosti kvůli vlastnímu prospěchu nebo rabování.
O ně, velitelský kádr, vůbec nejde. Oni přece – jako předvoj a reálná předzvěst lepších časů – už dlouhou dobu levně nepracují, svou autonomní válku za „nežebráckou“ mzdu dávno vyhráli. Teď jako sociálně citliví samozřejmě chtějí, aby si po vítězném boji s nestátní hydrou přilepšili i ostatní.
Proto na dolních deset miliónů svou vizí o zemi, kde bohatí budou všichni, pakliže ti nejbohatší budou bohatí o to méně, tak silně zapůsobila tenoučká brožura L. Zaorálka která v žebříčcích čtenosti hravě odsunula do pozadí někdejší Babišův zdravovědný bestseler
o poruchách spánku a nebezpečných snech.
Osobní apel lídra provolaný z prken Zlaté kapličky k málo placeným občanům, byl svým emotivním nábojem i přesvědčivostí srovnatelný snad jen s Libušinou věštbou o velikosti hl. m. Prahy - Lubošova vidina velkého vítězství byla takřka hmatatelná.
Plakáty oznamující vyhlášení války, které se v ranních hodinách objevily na veřejných prostranstvích, i vysílání nové informační stanice ????????? ????, vzbudily mezi lidmi nadšený ohlas.
Vyhláška není jen plamennou výzvou k boji, ale ukazuje, že už teď, ještě na pokraji války, za použití mírumilovných donucovacích prostředků premiér dokázal vládu vyburcovat k tomu, aby narovnala základní příjmy aspoň těm nejpotřebnějším. Ostatní čeká o vyšší mzdy boj, jemuž se sociální demokracie staví statečně do čela.
