Ústřední volební papoušek svým nezávislým apolitickým zobákem jedenatřicetkrát hrábnul do hromádky s názvy kandidujících stran, a tak každé z nich přisoudil orientační číslo, aby se volič nespletl.
Největší jásot poté propukl v ODS, neboť se stala volební jedničkou, a pokud by jí s tímto číslem čekal stejný osud, jako KSČ v roce 1946, pak by drtivě vyhrála. Uvidíme.
O poznání menší radost prožíval Lidový dům se svým neočekávaným číslem 4, což z preferenčního hlediska je pozice o dvě příčky horší - už nejsou ani dvojkou, a přitom čekali od losu jedničku.
Avšak balzámem na tuto ránu – a nejen pro socialisty – je to, že ANO zažilo neuvěřitelný propad, ba pád. A ten mu přejí všechny ostatní subjekty, ať demokratické, či méně demokratické, anebo vyloženě nedemokratické.
Zdá se, že už teď začíná ČSSD sklízet, i když s menší úrodou oproti prognózám oranžových agronomů, první ovoce své odvážné změny v nastolení triumvirátu: drsného Chovance, velkohubého Zaorálka a uhlazeného hygienika Sobotky.
Politologové si však kladou otázku, zda onen losující papoušek – jako tajný spolupracovník – nepatří rovněž k vedení ČSSD jako čtvrtý, a že snad neměl svůj den, jestliže při prvním hrábnutí do hromádky minul, a trefil se až na počtvrté.
