U ministra financí Pilného se v posledních dnech dveře netrhnou. Chodí za ním kolegové s prosíkem, aby jejich resortu do rozpočtu na r.018 pár miliard či stovek miliónů přihodil, jinak že se položí.
Je to od ministrů moc hezké, od některých ještě hezčí, a to od těch, kteří v příští vládě už evidentně nebudou, a přesto myslí na své dosud neznámé nástupce, a o peníze pro ně se bijí jako lvové.
Mohlo by se zdát, že ministr financí bude v přídavcích nadržovat soustraníkům z ANO, ale tak to není. Kolegyně Šlechtová zatím pěkně ostrouhala a ani ministr Stropnický nedostal aspoň příslib, že dostane. Byl z toho samozřejmě smutný, chtěl svému nástupci předat resort materiálně zajištěný. Kdo příštím MO bude, Stropnický neví, avšak má to být politický obchod s novou koalicí.
Z původně uvažovaného postu ministra kultury, který však vyžaduje Okamura, a na obraně trvá Filip, aby prosadil vystoupení z NATO, slíbil premiér Babiš Stropnickému pokračování kariéry v resortu vnitra. (Šušká se, že mu dal na výběr mezi šéfováním kriminálky u Anděla, nebo ještě snovějším postem náčelníka policie Modrava.)
Ačkoli ve středu ministr Pilný oznámil, že další slyšení ministerských žadatelů budou pokračovat ausgerechnet až památného 21. srpna, ještě večer si vyžádal u ministra Pilného ministr vnitra přijetí na čtvrtek „co nejřívějc“, v důležité unijní záležitosti.
Jindy chladnokrevného Pilného v té chvíli polil studený pot. Snad Chovanec nepodlehl tlaku Bruselu a kývl na přijetí tisícovky běženců, a teď bude kvůli tomu vyžadovat miliardu navíc…
Ráno bylo moudřejší večera.
„Pane kolego, o žádné běžence nejde, v tom držíme s Maďary a Poláky basu, ale potřeboval bych přihodit kvůli Pohraniční stráži, Brusel totiž..
Pilnému se ulevilo, hned ukázal laskavou tvář a slova plná pochopení. „Jistě, jistě pane ministře. Chápu, že důkladná ostraha Schengenu vyžaduje personální posílení, vždyť se po tom tak dlouho všude volá. A kolik byste asi tak potřeboval?“
„No, vešel bych se do padesátky“, řekl Chovanec suverénně. „Je to na dalších sto lidí, budou pracovat na dvě směny, a když každý dostane pětatřicet, tak to bude dvaačtyřicet miliíónů, a k tomu jim ještě musíme koupit přepravky a klece..“
„Klece?“ podivil se Pilný. „A pro koho?“
„No, na zadržené!“
„A není to poněkud drastické?“, zděsil se humanista Pilný. „Přece jenom..“
„Co je na tom drastického? Kam jinam mají ty zadržené husice nilské, psíka mývalovitého, nebo ondatru pižmovou, kterým teď Brusel zarazil vstup do Schengenu jako nebezpečným subjektům, kam je mají pohraničníci na letišti dát, až je sem bude někdo pašovat? "
