„ Zvláštní povinnosti stran vyváženosti obsahu jsou stanoveny pouze pro veřejnoprávní média“, píše europoslanec za STAN Polčák ve stati, z níž jsem jednu větu, avšak klíčovou, umístil do nadpisu blogu.
Rád bych na Polčákův názor upozornil, protože je prostý hysterie, která v posledních týdnech domácí politickou scénou prostupuje nebývalou měrou. Dokonce tak silnou, že pro Evropský parlament se stala důvodem – spíš však vítanou záminkou, jak neposlušnému a potížistickému Česku dát přes rypec – k projednávání mocenského ovlivňování médií v České republice.
Jsme na paškále, jako bychom u nás na tom byli se zásahy „seshora“ stejně jako Bělorusové, Rusové, a snad i Poláci a Maďaři.
Přitom si západoevropští poslanci nevidí do úst, jakoby na domácích médiích nebyli schopni rozpoznat, za koho to které „kope.“ Jenomže takovou diferenciaci tisku (rozhlasu a soukromých televizí) berou jako samozřejmost, a čtenáře - tedy tam u NICH, nikoli u NÁS - nepovažují za lehko zmanipulovatelné blbečky, kteří při náhodném čtení pravicového (levicového) listu, protože ten jejich levicový (pravicový), už v trafice neměli, změní kvůli tomu názor, a dokonce snad světový.
Nechci tvrdit, že odposlechy místopředsedy vlády ze schůzky s novinářem jsou jenom bezvýznamný pšouk, z něhož bychom udělali kuličku, ale rozhodně nemají takovou razanci, aby z nich moudrý EP udělal s chutí kouli. Na noze naší demokracie.
Polčáka si přečtěte.
Jde mu o pověst Česka. Politické body na hysterii aktuálně sbírat nemusí jako kolegové z domácího parlamentu. Mají před volbami, do EP se bude volit až za dva roky.
