Vlastník soukromých médií si může dělat prakticky, co chce, jen nesmí šířit nepravdy

„ Zvláštní povinnosti stran vyváženosti obsahu jsou stanoveny pouze pro veřejnoprávní média“, píše  europoslanec za STAN Polčák ve stati, z níž jsem jednu větu, avšak klíčovou, umístil do nadpisu blogu.

Rád bych na Polčákův názor upozornil, protože je prostý hysterie, která v posledních týdnech domácí politickou scénou prostupuje nebývalou měrou. Dokonce tak silnou, že pro Evropský parlament se stala důvodem – spíš však vítanou záminkou, jak neposlušnému a potížistickému Česku dát přes rypec – k projednávání mocenského ovlivňování médií v České republice.

Jsme na paškále, jako bychom u nás na tom byli se zásahy „seshora“  stejně jako Bělorusové, Rusové, a snad i Poláci a Maďaři.

Přitom si západoevropští poslanci nevidí do úst, jakoby na domácích médiích nebyli schopni rozpoznat, za koho to které „kope.“ Jenomže takovou diferenciaci tisku (rozhlasu a  soukromých televizí) berou jako samozřejmost, a čtenáře - tedy tam u NICH, nikoli u NÁS -  nepovažují za lehko zmanipulovatelné blbečky, kteří při náhodném čtení pravicového (levicového) listu, protože ten jejich levicový (pravicový), už v trafice neměli, změní kvůli tomu názor, a dokonce snad světový.

 Nechci tvrdit, že odposlechy místopředsedy vlády ze schůzky  s novinářem jsou jenom bezvýznamný pšouk, z něhož bychom udělali kuličku, ale rozhodně nemají takovou razanci, aby z nich moudrý EP udělal s chutí kouli. Na noze naší demokracie.

Polčáka si přečtěte.

Jde mu o pověst Česka. Politické body na hysterii aktuálně sbírat nemusí jako kolegové z domácího parlamentu. Mají před volbami, do EP se bude volit až za dva roky.