Zásadně proti byli všichni komunisté, a s nimi hlasoval i jeden poslanec za ČSSD, přičemž pět socialistů zřejmě nemělo jasno, nebo se obávali být otevřeně proti, a tak se hlasování zdrželi, stejně jako několik dalších z ostatních stran.
Nakolik bylo hlasování reálným obrázkem mínění voličů příslušných stran, je však otázkou. Jistotu můžeme mít jen u stoupenců komunistů a části socialistů - co si však skutečně myslí o rozmístění českých vojáků na hranici NATO s Ruskem třeba lidovečtí voliči, nikoli jen jejich ostří hoši ve vedení strany, o tom se lze jen dohadovat.
Důležité je, že v prudkém kontrastu s menšinovými odpírači bratrských pomocí, dávají najevo svoji podporu potřebným krokům občané uvědomělí, ti, kterým na bruselsko - washingtonských hodnotách záleží, a pro jejichž obranu neváhají se angažovat. Někteří z nich opakovaně a trvale.
Jedním z nepřehlédnutelných podporovatelů spojeneckých aktivit je i vojenský veterán J. Š. který svůj nadšený souhlas dal veřejně najevo letos už dvakrát.
Poprvé v únoru, kdy po oznámení ministra Stropnického, že nabídl Polsku celý prapor do aliančních sil velmi rychlé reakce, ve kterých bude Polsko v roce 2020 vedoucí zemí. Tehdy přijel před ministerstvo dokonce s vlastní iniciativou.
Podruhé to bylo ve středu při rušném schvalování přesunu české mechanizované roty do Litvy, kde budou vojáci působit pod německým velením, a přesunu ještě jedné, minometné čety pod kanadské velení do Lotyšska.
Při demagogických námitkách komunistů o americké dominanci, ačkoli našim chlapcům bude velet evropský (německý) a neamerický (kanadský, monarchistický) generál, se J. Š., mnohokrát ošlehaný z bojiště, už nemohl udržet. Stejně jako poslanec veterán Kalousek. Ten komunisty nazval Pátou Putinovou kolonou – což jako předseda strany s právem přednostně vystoupit si mohl dovolit říct – na rozdíl od aktivisty, který jako „pouhý“ divák měl spořádaně mlčet. Ale poručte krvi ve spravedlivém varu?
(Hlasování ve Sněmovně jmenovitě ZDE)