Spolkový úřad pro imigraci nezvládá nejen proto, že byl postaven na „normální“ situaci, a musí teď nabírat stále nové a málo zkušené lidi, ale i kvůli tomu, že samotná registrace imigrantů ještě před požádáním o azyl vázne. Z osmi set tisíc letošních běženců dosud požádala o azyl jenom polovina, dalších 300 tisíc žádostí z minulých let ještě na vyřízení čeká.
Situaci komplikují i sami běženci, když po zaregistrování v místě nezůstanou, jak by měli, a registrují se znovu a jinde. Úřady se o tom ani nedozví, protože počítačové sítě nejsou propojeny, takže vzniká slušný zmatek.
Už jenom tahle skutečnost i to, že status uprchlíka bývá prý udělován na základě falešných dokumentů rozhodně nevypadá jako realistický základ pro buldočí opakování Angely Merkelové, že žádný strop (stop) v přijímání uprchlíků do Německa nepřipadá v úvahu, a že vše se zvládne.
Divákovi se nabízela otázka, kam že se podělala příslovečná německá důslednost a smysl pro organizaci? Proč kancléřka nevyhlásila nějaký výjimečný administrativní stav a ze záloh nemobilizovala úředníky a jiné zase nepřesouvala na ohrožená místa, prostě jako v hodně mimořádné situaci. Nechci říct, že jako za války, protože válečná fronta je přece jinde, tam, kde se nikomu válčit nechce, avšak tady v evropském zázemí by mělo existovat skutečně spolehlivé síto, aby nebezpečí zůstalo za hranicemi Schengenu.
Poměrně chmurnému obrázku až závěr reportáže dodal trochu jasu. I když se v registrací uprchlíků leccos nedaří - což je slabé slovo - , tak úřadem, který se s nimi brilantně vyrovnal a ukázal se být za všech okolností oporou státu, je berňák.
Dva Syřani, kteří od října mají sice jen doklad o ubytování na výstavišti a na registraci stále ještě čekají, už však dostali řádné daňové IČO od berňáku, a to s přesnou adresou: Stan č. 1.
Kdepak, německým daňařům neproklouzne ani myš. To by byli strážci Unie!