Zemanův čínský syndrom

Zatímco my jsme se teprve probouzeli, náš pan president měl už za sebou vojenskou přehlídku v Pekingu. Ne sice jako aktivní účastník parádních maršů na náměstí Nebeského klidu, ale jako VIP divák.

Není se se čemu divit, že má takový předstih před námi, ČLR je zemí, kde dneska znamená už včera.

Nejkontroverznější akt – z hlediska názorů médií a politických oponentů – měl teprve před sebou, došlo   k němu v půl deváté našeho času.

Setkal se s Vladimirem Putinem.

 Miloš Zeman si od schůzky sliboval, že vahou své osobnosti přiměje kolegu k aktivní účasti Ruska na boji s Islámským státem. To ovšem netušil, že po jeho vyčerpávající tiskovce, kdy se o záměru zmínil, Kreml nečekal, až dobrá rada padne v Pekingu  z očí do očí, a jednal. Vyzbrojí Sýrii a zaútočí na Islámský stát. Tomu se říká udělat příteli Zemanovi pomyšlení a předejít situaci, kdyby při setkání v Pekingu prezident Putin sklapl kufry, zasalutoval a prohlásil:Vaše (respektive Tvoje, Miloši Miloševiči) přání je mi rozkazem!

Když hlavní bod je už  dopředu vyřízen, státníci se ocitli v diskusní nouzi, a  o čem jednat, už  prakticky nebylo. Situaci opět zachránil náš prezident. Při své prognostické předvídavosti se  Putina zeptal, zda Rusko by přijímalo bez kriminalizace v lágrech  uprchlíky z Evropské unie, až se z nich doma stane neitegrovatelná minorita. Odpovědí byla nonverbální reakce, jejíž význam se analytici snaží určit.

Klíčovou záležitostí při prezidentově návštěvě jsou však obchodně-politická jednání s čínskými činiteli. Proto nepřekvapilo, že členem oficiální delegace je i Jaroslav Tvrdík, toho času šéf Česko-čínské komory u nás, ale především bývalý ředitel aerolinií. Prezident se netajil nápadem, že jeho schopností, jak likvidovat konkurenci, respektive konkurenceschopnost, by mohla čínská strana využít jmenováním do čela čínského národního leteckého přepravce.

Co, mírně řečeno zaujalo, je účast fotbalových činovníků v delegaci. Konec spekulacím, proč je Miloš Zeman s sebou vzal, učinila nahrávka z paluby speciálu ještě před přistáním v Pekingu.

-No řekněte, jestli to ode mě nebyl dobrý nápad, že když se mi nepodařilo vzít s sebou jednoho Čecha, a to Petra, tak jim jako kompenzaci vezu na ukázku Čechy tři.