Kurzarbeit už není tím, co býval za Husáka

Vláda si může s pocitem uspokojení prožít svých čtrnáct dnů prázdnin, které pro ni začaly o dva týdny později než pro poslance, kteří si volno vychutnají až do půlky září.

Není důležité, jak dlouho bude kdo relaxovat, zda moc výkonná či zákonodárná, podstatné je, že až na drobnosti kolem státního rozpočtu a elektronické evidence tržeb je prakticky hotovo.

I v tripartitě to s výjimkou nepodstatných názorových rozdílečků nebývale klape a dochází až k manifestační symbióze podle Marxe antagonistických subjektů jakými jsou vykořisťovatelé, proletáři a buržoasní vláda cinknutá sociálním cítěním.

 V tak dělné Národní frontě je potom přirozené, že došlo mezi sociálními partnery k přelomové dohodě, jak mírnit dopady nelítostného trhu.  V situaci, že  zaměstnavatel bude nucen náhle propouštět, protože o jeho služby je (přechodně) omezený zájem, může po řádné žádosti na ministerstvo a po projednání vládou získat dotaci na mzdy zaměstnancům. Ty sice budou odpovídat jakoby kratšímu pracovnímu týdnu, ale zato lidi nikdo hned nebude hnát na pracák.   

-Hele, ten nagelovanej Středula se chubí, že dojednal kurzarbeit. Prej budou lidi dostávat sedmdesát procent mzdy. Ale musej bejt v práci stejně osm hodin, i když nebudou mít co dělat. Pch!

Jo, to za nás bejval  jinčí kurzarbeit. Makali jsme tři hodinky, brali plnou mzdu a ještě k tomu prémie. Tohle je sociální stát na p*d!