Ukrajinští uprchlíci Prošenka zklamali, míří většinou do Ruska

To není dobrá statistika, která se dá propagandisticky využít, zklamaně pročítal prezident Porošenko zprávu OSN o uprchlících z Ukrajiny.

Už jich utekl milión, a k tomu ještě, kam! K diktátorovi Lukašenkovi osmdesát tisíc, to je dvacetkrát víc, než do Německé spolkové demokratické republiky.

Ale, budiž, připouštěl prezident, bližší Alexandr, než cizácká Angela. Zato strašné je, že desetkrát tolik co do Běloruska, prchlo od nás lidí  k Putinovi - skoro osm set tisíc! A to přitom horem dolem už půl druhého roku všechny před Ruskem varujeme. Jak tolik lidí mohlo ruské propagandě naletět, to prezident nemohl pochopit, vždyť dělá, co může, aby situaci na východě stabilizoval.

Kdyby v té zprávě byla aspoň zmínka o tom, že také k nám proudí nějací lidé ze zahraničí, aby se saldo trošku vyvážilo,  s tím by se už dalo v médiích pracovat, uvažoval prezident..

Třeba Jaceňuk bude mít nějaké údaje o pohybu k nám.  Na vytření zraku by nejlepší byli Rusové, kteří se sem přišli usadit a cítí se tu jako doma.

„Aktuální počet nevím, ale na počátku měsíce tady bylo už delší čas kolem deseti tisíců Rusů," vysypal předseda z hlavy.
„Žádná sláva to sice není,"  konstatoval prezident, „ale pořád je to lepší, než nechat se pošimrat po břichu kalašnikovem.“ Pak ještě chtěl od premiéra upřesnit sociální složení ruských běženců. Ideální by byli třeba disidenti a studenti vyhození ze škol, novináři, kteří nesmějí psát…

„No,“ opatrně začal premiér,“ složení říct nemůžu, ale už na první pohled o nijak zvlášť oblékané lidi nejde..“

„Aha, tedy o sociálně vyloučené?“

„To zrovna ne, ale jsou to prostě... civilové.“

Prezident přikývl.

A premiér šéfa ještě ujistil: „Rozhodně ti Rusové, co se k nám ženou, žádné výložky nemají, to mohu zaručit, pane prezidente.“