Na rozdíl od amerických dragounů, kteří se z pobaltských zemí bývalého SSSR a z Polska vracejí na základnu v Německu, ti lucemburští svou ochranitelskou misi ve stejných lokalitách teprve začnou.
Může nás těšit, že si přes naše území zajedou, aby názorně demonstrovali, že na jejich pomoc se vždycky můžeme spolehnout, přestože armádu nemají četnou. Je necelou pětadvacetinou té naši, má asi 900 vojáků, zato skvěle vycvičených. A z celkového počtu jich do Polska směřují přes 3 procenta, třicet dragounů.
Nemít dobrého kamaráda v Chebu, který mi mobilem poslal fotografii, nedozvěděl bych se zřejmě nic. Kdo ví, jestli by se aspoň v televizních
Událostech z regionů objevila o lucemburském vojsku zmínka. Z Chebu budou pak vojáci pokračovat do Teplic a do Liberce, poté do SRN a dál .
Ještě že západo- severní regionální výbor Společnosti Česko-lucemburského přátelství byl po svých kanálech včas informován a zorganizoval spontánní vítání na trase. Tím předešel mezinárodní ostudě, kdyby průjezd zůstal bez povšimnuti.
Když s tak obrovským mediálním nasazením dokážeme vítat Rooseveltovi pravnuky z USA, pak rodáci ze země, která nám kdysi dala slavného krále Jana Lucemburského, jenž z boje neutíkal, si to zaslouží tím tuplem.