Aby Adriana nedopadla jako Fidel

Pražská primátorka Adriana Krnáčová se zachovala neobyčejně statečně a mužně, svým způsobem stejně jako kdysi Fidel Castro.

Ten před šedesáti lety začal nosit „bíbra“ s tím, že si ho oholí až kubánská revoluce zvítězí definitivně. A nosí vousy dodnes. S revolucí je to nějak na draka..

Primátorka musela uvažovat o gestu poněkud jiném, když chtěla dát najevo, jak moc jí záleží na tom, aby ti debilové už konečně Blanku zprovoznili. Bíbr nepřicházel v úvahu.

Položila proto všem dodavatelům nůž na krk prohlášením, de facto však přísahou, že se odtud (z radnice) nehne, dokud se věc (Blanka) nevyřeší.

Je však otázkou, jestli svá slova dobře zvážila. Pokud se práce povlečou jako doposud, pak není vyloučeno, že tunel se nezprovozní ani do konce primátorčina i třeba dvakrát opakovaného funkčního období.

A co když se bude řešení hledat desítky let? To se snad paní Krnáčová stane jakýmsi inventářem radnice a nebude smět ani na chvíli z ní vytáhnout paty?

Strašná to vize, jak by statečná žena mohla dopadnout třeba za padesát let.. Jako ten Castro dneska, kdy na sklonku života jeho revoluci teče do bot.   A do Blanky by rovněž téct nepřestalo, i když ten obrovský tunel by primátorky Krnáčové rozhodně nebyl .