Vítejte v klubu stoprocentních, pane Babiši!

Člověk si včera u televize musel vzpomenout na ta oblíbená klišé všech sjezdů, sněmů, či kongresů, kdy kandidáti na post předsedy před volbou žebroní u delegátů o silný mandát.

Musí být aspoň třípětinový, aby se předseda pak mohl cítit pevný v kramflekách, a jestliže mandát je jen těsně nadpoloviční, i to se dá „okecat“ jako převažující vůle delegátů.

Takové starosti však v některých partajích mít nemusí.  

 Rozhodně ne ve státostranách nedemokratických režimů, jak tomu bylo kdysi i u nás, kdy jednohlasnost  se "nosila", i když  kandidát budil přinejmenším rozpaky.

Obavy ze slabého mandátu jsou předem liché i v režimech naopak demokratických, pokud do čela strany či hnutí  kandiduje opravdu jen nejlepší z nejlepších.

Pak ovšem nemůže nikoho překvapit, že je zvolen všemi delegáty bez výjimky. Jako včera Andrej Babiš.  Tajná volba ukázala, jak šťastnou měl ruku, když nominoval sám sebe a nenašel ani sobě rovného protikandidáta.

Kdyby snad existoval nějaký Klub stoprocentních mužů, respektive politiků zvolených do čela sto procenty volitelů, byl by A. Babiš jeho ozdobou. Ocitl by se ve výjimečné společnosti, kam jenom nahlédnout je pro většinu politiků nedostižným snem. Pro ty jeho koaliční tím tuplem.