Smrt ve stínu Kremlu

Násilná smrt ruského opozičního aktivisty a bývalého vicepremiéra Borise Němcova doplnila hrůznou mozaiku současných poměrů v zemi.

Stávající režim, pokud likvidaci přímo neinicioval - což nelze ani potvrdit, natož vyvrátit - neudělal zřejmě nic pro to, aby surové a profesionálně organizované vraždě zabránil. Třeba poskytnutím policejní ochrany, která by měla i odstrašující charakter. Ale to by Němcov musel žít někde jinde.

Prezident má teď od nejhlasitějšího kritika navždy pokoj.

Je otázka, jestli bude mít pokoj i od vlastního svědomí. Možná ano, pokud ho čin zaskočil stejně, jako veřejnost. V demokratické zemi by o tom však nemělo být pochyb.

Pak je tu ovšem ještě jedna možnost. Že zaskočen nebyl a svědomí, jak se říká, nemá. To je však velmi surová spekulace. Jako z nějakého amerického filmu z počátku devadesátých let odehrávajícího se ještě v Jelcinovském Rusku.  

Být   Smrt ve stínu Kremlu  televizní seriál, skončit bez odhalení pachatelů by si nemohl dovolit.

 Co si dovolí realita?  Bude mít s obrázkem pod textem něco společného?  Nebo se hodnověrně ukáže, že bujnou fantazii by bylo lépe držet na uzdě?