V takovém případě se nám dost ulevilo, a všechny odsudky hrůzného činu z úst muslimských sdružení musíme brát vážně, ať zaznívají z Paříže, Británie, nebo od nás.
Jako rodilí či naturalizovaní Evropané vnitřně spíš aplikují křesťanskou zásadu, že kdo po mně, nebo po mém idolu jízlivou, až zlou satirou, já po něm úsměvem, pochopením, či poklepáním na čelo. Kalašnikovem nikoli.
Musíme ocenit jejich snahu distancovat se od pro ně nepochopitelného potrestání sprostých bezvěrců, kteří znevažovali jejich Proroka. Tak je to, a ne jinak.