Čtvrtinu života určí pánbíček, ne důchoďák

  Návrh na odchod do penze v osmapadesáti letech, aby poslední čtvrtinu života mohl člověk prožít v radostném čerpání důchodu, má širokou odezvu i u těch, kteří museli „drátovat“ až do šedesáti.

(Pokud ovšem nebyli u SNB, ČSLA, vojsk MV a dalších vybraných složek.)

-Šťastnej člověk, ten mladej. Viďte, pane docent?

-Proč jako, pane soused?

- Bude pobírat důchod čtvrtinu života, jak píšou v novinách.

-Vy mu závidíte?

-To ne, ale když jsem šel do důchodu v šedesáti, a teď je mi pětasedmdesát, tak bych rád věděl, kdy by ta čtvrtina života byla u mě, jestliže by ta reforma platila už teď.  Dá se to spočítat?

-Dopředu? Teoreticky jistěže. Ale oni berou průměr dožití. Fakticky by to bylo jasné, až...až..

-Až natáhnu brka?  

-Ano, pak třeba zjistíte, vy tedy už ne, ale pozůstalí zjistí, že jste bral důchod déle, než tu čtvrtinu života.

-No, to by bylo fajn. Ale nechtěli by ten rozdíl od rodiny zaplatit?

-Myslíte… ? Pak by ovšem v opačném případě, kdybyste nárok na pobírání důchodu čtvrtinu života nevyčerpal, měl zbývající částku stát rodině zase doplatit,  aby nikdo nepřišel zkrátka.

-No jo, ale on v tom bude jistě nějaký fígl, tak je dobře, že nás se to netýká.