Poslední případ inspektora Mrázka – krádež v *Nostickém paláci

„Když už pane Mrázek jdete do té penze, měl bych na zakončenou pro vás parádní případ“, říkal rada Vacátko svému detektivovi s patřičným důrazem na vážnost situace.

Když Mrázek rozpačitě přikývl, rada dodal: „A je z moc vysokých kruhů, pane Mrázek. Musíte na to jít opatrně, žádné hr, hr. Rozumíte?“

Mrázek přikývl. „A ráčej mi, pane rado, povědět, jestli jde o nějaký mord mezi horními deseti tisíci nebo snad..“, zvědavě se dotazoval Mrázek, avšak pan rada ho přerušil. „Ale o mord nejde, to bych dal panu Brůžkovi. Ztratilo se plátno, pane Mrázek.“

Detektivovi zajiskřila očička. “A odkud, pane rado?“

„Z půdy..“, stačil nakousnout větu rada, a Mrázek ho iniciativně přerušil. „No, jestli z půdy, tak vyprané prádlo krade v našem rajónu buď starý Moutelík, nebo mladej Skřivánek. Hned za nimi skočím, než to prodají Novotnému u Kulatý báby, a on s tím půjde do Kotců..“

„Nikam neskákejt, Mrázek, a nechte mě laskavě domluvit! Plátno se sice ztratilo na půdě, ale bylo to na půdě ministerstva kultury, rozumíte?“

Mrázek nerozuměl vůbec, ale najevo to nedal. Rada pak pokračoval. „ A bylo to plátno moc drahý, dá se prodat za dva a půl miliónu,“ zvýšil hlas rada, „víte, co je to dneska za peníze?

„To prosím nevím, ale vlastně vím, jenom mi laskavě řekněte, co je to za takové peníze za materiál, to plátno?“

„Zrzavý je to, pane Mrázek. Zrzavý!

Tak, když už všechno víte, můžete jít do Nostice  vyšetřovat,“ skončil rada instrukci.

Zrzavý plátno? Kdyby bylo aspoň pořádně vypraný, za tu cenu - dumal Mrázek, když se vydal na Karlův most.   

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 * Původně jsem měl v titulku uvedeno, že  šlo o krádež ve Valdštejnském paláci, což byl ovšem můj kardinální omyl hraničící s neúmyslnou politickou provokací. Tam totiž sídlí velevážený Senát, nikoli MK.

A Senát PČR nemá s kulturou vůbec nic společného. Navíc je naprosto nemyslitelné, aby senátoři kradli. To bychom si je přece tak masově nezvolili.

Děkuji pozornému čtenáři, kterým byl p. Karel Mádle, a na chybu mě velmi šetrným způsobem upozornil, takže jsem se za úplného ignoranta ani nepovažoval, a omyl napravil.   J.D.