Kdo si má ta revoluční hesla pamatovat?

Kdo? No přece žáci školou povinní. Patří, a vždycky bude patřit k základům vzdělání sypat ze sebe hesla, s nimiž šli revolucionáři na barikády za lepší příští lidstva.

Třeba Volnost, rovnost, bratrství – nebo též v modernější verzi Volnost, rovnost, vlastnictví, a podobně.

V současnosti za hesla hodná revolucionářů můžeme vnímat i některé slogany z volebních kampaní. Ty nejpovedenější ťaly do živého a strhly masy k volebnímu aktu. Proto by ony skvělé výplody svobodymyslného ducha měly být součástí učebnic dějepisu na věčné časy. I za dvacet let by budoucí dítka měla být schopna sypat je ve škole z rukávu.

Jenomže chtějte, a to už na dnešních dětech, aby se něco učily zpaměti, když stačí kliknout. Tím spíš, že v blízké době už bude každé mít v hlavě implantovaný wikipedický čip se všemi znalostmi, a učitel během zkoušení ho bude muset blokovat rušičkou, aby žáci nepodváděli.