Důvod k pochvale měl pádný. Právě z Chovancova popudu vedení strany vyzvalo všechny členy, aby si ve chvíli, kdy budou vkládat do dopisních schránek speciální obálky s odpověďmi na stranické referendum,
pořídili selfie fotku a poslali ji na speciální hashtag #cssdselfie, kde by měl odeslané fotografie každý snadno najít.
„No, já to přece nevymyslel, „červenal se Chovanec skromností, „já jenom aplikoval někdejší Paroubkův nápad, kdy poslanci při tajném hlasování museli nafotit koho volí, a pak to Jirkovi ukázat. Ale máš pravdu, že teď kromě toho, že budeme mít přehled, kdo se na referendum nevykašlal, tak nám vlastně vznikne registr aktuální podoby členské základny, a s tím už se dá nějak pracovat, když to propojíme s jinými registry, že jo.“
„Ty, Milane, já jsem netušil, že členem partaje je i Ištvan,“ upřímně se předseda podivil a ukázal na fotografii.
„No moment,“ pronesl po chvilce zkoumání obrázku ministr, „ale ta obálka, co dává do schránky je úplně jiná, než ta naše. Má pruh.“
Když fotografie přiblížil, bylo na ní jméno adresáta. Bohuslav Sobotka.
„Jiřinko,“ přiškrceně zavolal premiér sekretářce. Mám v poště něco do vlastních rukou?“
„Jistě, pane premiére. Předvolání.“
„Já to tušil, že mi budou chtít za výměnu Mertlíka za Jourovou přišít nedovolený ochod,“ hlesl premiér a ještě předtím, než se zhroutil do křesla, si pořídil selfie s odhodlaným výrazem, aby bylo vidět, jak silnou osobnost máme v čele vlády.