Sláva Jourové, čest poraženým

Kdybych chtěl snad zpochybnit rozhodnutí vlády, s nímž souhlasím bez výhrad, napsal bych toto:  Nerudův verš o tom, že čas nový nové chce mít činy,  pasoval by jako ulitý na přístup vlády k výběru českého komisaře do Bruselu, pakliže činem bychom mínili kritérium.

Doba se prostě mění. Co stačilo na nominaci ještě před deseti, pěti lety, to dnes je už spíše přítěží a přihlíží se k jiné osobnostní vybavenosti.

To byl také jeden z důležitých důvodů, proč uspěla paní Jourová a nikoli pánové Telička a Mertlík. Dát přednost některému z nich by znamenalo vážné ohrožení genderové kvóty, kterou si pro složení sboru bruselských komisařů stanovil předseda Juncker. Mohl by se za to pomstít české vládě přidělením bezvýznamného portfolia, a jen slabou náplastí by pak pro eurokomisaře byl půlmiliónový příjem, pakliže by se užíral pocitem méněcennosti.

Je proto dobře, že oba „poražení“ nominanti si díky svému nadprůměrnému IQ uvědomují, že novým požadavkům vyhovět nemohli. Jsou si také vědomi toho, že kdyby byl některý z nich necitlivě protlačen do Bruselu buď premiérem nebo ministrem financí, mohlo by se stát, že český eurokomisař by byl pak za trest devětadvacátým kolem bruselského hybridu. A oč jiného, než aby se tak nestalo, správnou volbou vládě šlo. Nám samozřejmě taky.

  -S tímhle načiním holt v Bruselu už kariéru neuděláme.