Když se kácí les, nebo se vyhlašuje amnestie…

Už je to skoro nuda, číst o té amnestii, ale přece jenom si dovolím ještě pár řádek přidat taky.

Zdá se být jisté, že vláda podílející se na amnestii premiérovou kontrasignací si teprve teď začíná uvědomovat, kam vůbec šlápla, když její předseda prezidentovi rozsah amnestie buď nevymluvil, nebo text neodmítl podepsat.  

Je vidět, jak zoufale se teď snaží ministr Blažek, s nímž ovšem prezident znění amnestie konzultoval, bagatelizovat její nejkřiklavější důsledek – ukončení soudního řízení zhruba patnácti korupčních a hospodářských kauz s celkovou škodou opravdu velkého rozsahu.

Ministr v televizi hovořil ve stylu jako vystřiženém z šedesátých let, kdy tehdejší funkcionáři už sice připustili justiční „přehmaty“ – tedy kráglování nepohodlných, zabírání majetků atd.- avšak vydávali je pouze za ojedinělé excesy jinak správné cesty. Měli pro to výstižné přirovnání, když s oblibou tvrdili: “Když se kácí les, lítají třísky.“

Ministr Blažek teď jen v opačném gardu říká vlastně totéž. Propustíme sedm tisíc vězňů - a nezavřeme jen pár desítek, možná přes stovku bílých límečků, co mají prsty v pouhých patnácti, a kdo ví jestli, kauzách. To přece zato stojí, nebo snad ne, říká. Ano, když se kácí…

Jenomže novodobé „třísky“ mohou mít za prsty až sedm miliard korun, které jestli už nerozfofrovali, nebo bezpečně nepřepsali v majetku na blízké, jim teď nikdo už nevezme.

Kdybychom naprosto fantasmagoricky počítali, že každý ze sedmi tisíc amnestovaných, který své dluhy bude ovšem muset splácet, má na „hrbu“ celý půlmilión, dělalo by to dohromady asi jen polovinu sumy, kterou by měli vrátit oni vyvolení, co už souzeni nebudou.  

Takovou benevolenci by snad ani Jan Zlatoústý nedokázal veřejnosti vysvětlit, natož pak ministr spravedlnosti s premiérem vlády tvrdě potírající korupci.

Pravda, JUDr. Blažek se oháněl Bruselem, že prý na nás tlačil,  abychom  po tolika letech projednávané kauzy už konečně skončili.

Že by i nad Hradem najednou zavlála unijní vlajka?

Jan Dvořák