Žádný Edison neroste do nebe!

Jestli si Edison myslel, že vynálezem velice neúsporné žárovky bude ohromovat Evropany ještě na počátku jedenadvacátého století, pak se přepočítal. I když na výpočty byl velký machr. 

Jinak by přece nemohlo spatřit světlo světa tolik užitečných záležitostí, u jejichž zrodu stál. Ale i ty překonal čas různými inovacemi, takže Edisonovi vděčíme už jenom za princip.  Je dobře, že po tolika desetiletích došlo i na žárovku, která tu trčela z objímek jako relikt zašlých časů. Vždyť právě u nás zažila klasická žárovka bez podstatných změn tolik politických zvratů.

Její prabáby ještě posluhovaly  úřednictvu nenáviděného mocnářství, aby pak bezostyšně budovaly samostatný stát. A jejich dcery a dcery těchto dcer se pak kompromitovaly v nemokratických režimech, kterým  svítily na jejich pochybné plány. Teprve osvobozené žárovky se pak mohly emancipovat a osvítit novou realitu tak, aby vynikly všechny její krásy. Jenomže, marná sláva, čas nový, nové chce mít činy, a nežijeme ve vzduchoprázdnu.

Žárovka, která se nám subjektivně zdála být stále funkční a spolehlivá, však objektivně  - měřeno bruselskýma očima - je u konce s dechem. Je neschopná sebeinovace a reflexe vůbec. Proto musela být nahrazena jiným svítidlem. Je sice dražší, svítí nepřijemněji, zato pak vydrží déle, je ekologické a hlavně je úspornější.

Kdyby se Edison snad kvůli tomu chtěl otáčet v hrobě a mumlat o nesmyslnosti takové žárovkové kastrace, bylo by namístě tomu Amerikánovi rázně odpovědět:

Když jste tak chytrej, tak proč jste žárovky s definovanou energetickou třídou nevynalezl už  tehdy sám?!

Navíc, Edisonovy zátěže se zbavila Austrálie už před třemi lety a nesvobodná Kuba dokonce už před pěti. Bylo načase, aby i unie srovnala krok.

Teď ještě kromě zákazu výroby a prodeje starých žárovek zbývá vydat zákaz svícení těmito žárovkami. Pro účely účinné kontroly a mechanické likvidace načerno používaných žárovek by bylo vhodné zřídit specializovaný policejní útrvar. URR - Útvar rychlého rozbíjení s kompetencemi URNY, s výjimkou povolení zabíjet.

 Jan Dvořák