Knetig, Bárta, Lessy – pravda vítězí!

A pak, že žádné dobré zprávy nejsou, když v uplynulých osmačtyřiceti hodinách se vyrojily hned tři! Kdo chtěl, mohl je zaznamenat a s uspokojením si pak ulevit: „Pravda opravdu vítězí!“

Prvním z jejích tří vítězství, přičemž na pořadí, jak budou prezentována  nezáleží, bylo očekávatelné rozhodnutí soudu, že bývalý poradce ministra ŽP pan Knetig se ničeho špatného nedopustil. Natož aby byl korupčníkem a žádal na tehdejším řediteli Fondu MŽP Liboru Michálkovi určitou finanční operaci, z níž by podle fantasmagorických dohadů mělo být odkloněno  pár drobných pro financování politické kariéry pana ministra.

Soud správně nepřipustil hlavní pseudodůkaz obžaloby - tajně pořízenou nahrávku. Ta se tváří jako autentická, ovšem dneska vám za pár stovek kdejaký imitátor poví hlasem kohokoli cokoli. A tomu by soud snad měl věřit?

Žalobce se sice odvolal, ale je bez šance, pokud vyšší instance bude případ posuzovat stejně nezávisle a objektivně, jako nynější soudní stolice.

V druhém případě pravda ještě nezvítězila zcela, avšak k vítězství má nakročeno velmi vážně. Doktor Vít Bárta spolu s dalšími doktory podal stížnost k Nejvyššímu soudu proti nespravedlivému rozsudku za uplácení.

Finanční výpomoc z vlastního skoro vlastním sice nezpochybňuje, avšak poukázal, že nabídky učinil ve sněmovně, a tam může nabízet, co chce, třeba deset miliónů za hlavu kohokoli, protože má imunitu, která se na projevy ve sněmovně vztahuje.

Dalo by se v té souvislosti téma rozvíjet a spekulovat, zda i na pár facek nebo na pořádnou nakládačku učiněnou ve sněmovně lze imunitu aplikovat, ale asi ano. Dobrý advokát by konstatoval, že rovněž šlo o projev v komoře. Neverbální.

Imunitu by tudíž NS měl respektovat, aby pravdě mohlo být konečně učiněno zadost.

A třetí případ, kdy právo a pravda zvítězily je ještě horký a bude žhavější čím dál, tím víc.

Po mnoha měsících marné snahy ministra vnitra  o konsolidaci poměrů v policii odstraněním žáby na prameni, policejního prezidenta, se žába odrovnala sama.

Nebyl to tedy žádný spor mezi ministrem Kalouskem a prezidentem Lessy, kdo z nich mluví pravdu, že nešlo o vyhrožování, ale o passaty; nebyla to ani údajná animozita ministra vnitra, který se ošíval z Lessyho nařčení z vydírání; a vůbec už nešlo o Lessyho kritický postoj k vyjádření premiéra o policejních plukovnících, co způsobilo prezidentův okamžitý vyhazov od policie.

Dopustil se totiž strašlivé pomluvy, že nějaký důstojník věděl o gangsterských poměrech v místní policii a přitom mlčel a snad je i kryl. A Lessy naopak mluvil, aniž mával nezvratnými důkazy. Navíc prý poslal na onoho důstojníka anonymní udání.

Ať je vůbec rád, že dopadl takhle. Být policejním prezidentem za Rakouska-Uherska, jistě by věděl, proč má v horním šuplíku stolu revolver.

Ale nic takového od něj pan ministr nežádá, je humanista. Proto ho jenom vyhodil, a když ho zavřou, tak na pouhé tři roky.

Pravda prostě zvítězila. Červíček nahradí žábu.

Jan Dvořák