Pak ovšem jakoby pro veřejnost ani neexistovaly.

Přitom například středa byla pozoruhodnými uálostmi přímo nabitá. Poslanec Kalousek totiž toho dne prožíval jeden z dalších zlomových okamžiků své dvacetileté hvězdné kariéry, za což si od kolegů z poslaneckých lavic aktuálně vysloužil přezdívku „lamač.“  K mnoha jedničkám, které dosud obdržel, mu přibyla nová, a to s hvězdičkou. 

A Radek John si oprávněně může pogratulovat, že prošel perným sítem nejdemokratičtějšího výběru na předsednický post, který u jiných parlamentních stran nemá obdoby. Ty se oprávněně obávají, že hlas prostých straníků by figurky nadirigované ústředím při inetrnertovém hlasování  „vyklikal.“ Ve VV se to stát nemohlo, neboť žádné figurkaření tam nestrpí.

Radek John byl zvolen drtivým způsobem.

Na první pohled by se sice mohlo zdát, že pět procent ze všech členů VV, kteří jej podpořili o převaze nesvědčí - byla to však téměř polovina hlasujících. Ti představovali víc než desetinu celé členské základny.  Kdo jiný z politiků se takovými čísly může pochlubit? V budoucnu snad prezidentští kandidáti Sobotka, Schwarzenberg, Tošenovský atd.  

Z opozičních kolegů snad nejupřímnější blahopřání staronovému předsedovi vyslovil sociální demokrat Tejc, když s obdivem řekl, že R. J. jako předseda Věci veřejné do sněmovny dovedl a že jako předseda je z ní rovněž vyvede. Čímž rozhodně nemínil parafrázi rčení: kdo čím zachází, tím také schází.

Jan Dvořák