Situaci prý také nesmírně komplikuje skutečnost, že sněmovna je střežena vlastní ochrankou, která tam jinou ozbrojenou družinu, která by měla poslance Ratha ochránit před zlým úmyslem z tribuny uprchnout, podle předpisů dovnitř pustit nesmí.
Rovněž poslanec Benda si nedokáže představit, lépe řečeno představit si dokáže to strašné světlo, které by na ctihodný sbor vrhli ozbrojenci, dýchající Rathovi na uši i záda. Český parlament by se tak dostal do přehledů hlavních zpráv světových televizních stanic, což by kupodivu bylo špatně.
Jiní se zase obávají, že by Rath snad prostřednictvím svého vystoupení ovlivňoval svědky, či dokonce v případě veřejného jednání, a k tomu ještě v přímém přenosu, dával jakési šifrované vzkazy ještě nechyceným spolušibalům. Například: Druhá sklizeň ohrožena, Bedna s melouny za komínem nebo Sedmý schod.
I poměrně malé dítě, odkojené akčními filmy z našich televizních stanic by bylo schopné paní Němcové poradit, že všechny ty sbory a ochranky přece spadají pod ministry této vlády a že jen ignorant by nebyl schopen nalézt prostinké řešení v delegování jistých pravomocí na jedinou z nich.
A proč by zrovna měl mít pan Benda bolení žaludku z té vizuální potupy ozbrojenců v kuklách, když – bojíme-li, že by se David Rath chtěl z ničeho nic ze sálu vypařit – stačil by jediný ostrostřelec někde na balkóně, který se dokáže patřičně trefit na poslancův zadek. A konec konců, vždyť by bylo možné pana Ratha k řečništi přikurtovat. Vidět by to nebylo, ruce by měl volné a ústa taky. Ale v těch ústech, kterým by nebylo možné dát bezpečnostní roubík, to všechno asi bude.
Zdá se, že poslanci napříč politickým spektrem, ale zejména jeho byvší spolupracovníci se bojí, že si pustí pusu na špacír ve stylu hoďte po mně kamenem, kdo jste bez viny. A pokud o těch vinách něco ví, proč by si to při své poslanecké labutí písni nechal pro sebe? A jestli nezná detaily, tak aspoň připomene zvučná jména.
Nic ztratit nemůže. Jen poukáže na to, že v rybníku Politika jsou ještě větší ryby, co v tom dokázaly plavat líp.
Kdybychom chtěli jít na kompromis, aby poslanec Rath sice promluvil, jak mu ústava dovoluje, a přitom nevzbudil veřejné pohoršení, jehož se děsí valná část nezkorumpovatelných zástupců lidu, mohla by se jeho řeč v televizi vysílat z preventivních důvodů s mírným zpožděníčkem ze záznamu, aby se včas dalo zasáhnout.
V Americe se tímto způsobem podařilo korigovat nejedno odhalené prso pop star - a rovněž u nás by se nic provokujícího odhalovat nemělo. Stačí, když se v pravou chvíli vloží do přenosu nějaký brejk, třeba o informačním náskoku.
Jan Dvořák
