Teď se ukázalo – po přešlapu, že o cigaretu jít nemělo, ale o distribuci drog – že všechno je úplně jinak. Kluk si napadení vymyslel.
Vím, že je to otrava, žádný kanónenfutr pro sbírání vysoké karmy, ale přece jenom byste se rozepsat mohli. O tom, že o klukovinu sice šlo, ale to jenom do chvíle, kdy se frajeřil, pak už všechna sranda přestala. Víme, co jeho verze toho, co se mělo stát, ve společnosti způsobila.
Teď by se měli dostat ke slovu i „účetní". Zjištění pravdy nebylo zadarmo, a rovněž náklady za pobyt v nemocnici jdou do desítek, možná i stovek tisíc korun a výhledově je na programu i transplantace. Takže právě tyhle de facto navíc vynaložené peníze jdou i z vašich kapes.
A když jsme tak hákliví, a to po právu, na vyplácení různých sociálních dávek pochybným existencím, pak tady jako na talíři máme příklad vodění státu za nos a odčerpání peněz za léčbu zaviněného úrazu.
Takže látky k psaní by bylo dost. Falešný soucit není na místě. Patnáctiletý kluk není žádné nemluvně. A vlastně je to, s prominutím, docela pěkný hajzlík, když se nechá s maminkou fotit jako oběť a dopustí, aby veřejně děkovala za vyslovenou spoluúčast.
Padni, komu padni (aspoň řemenem přes zadek.) Nebo snad ne? A taky, aby se uzdravil, když už nás tak pěkně vypek.
Jan Dvořák
