Čeho je moc…

…toho je samozřejmě příliš. Mám na mysli některé vývody, které se můžeme dočíst od blogujících autorů.

Reagují na nečekaně tragický průběh pouličních protestů v Athénách proti utahování opasků jako podmínky finanční záchrany země z vnějšku.

Smrt nevinných klientů banky zapálené hordou vandalů, kteří si zřejmě myslí, že takhle se dá přivodit jiný, lepší svět, je pochopitelně silným „spouštěčem“ k emotivním glosám, k hledání souvislostí a ke snaze nalézt poučení pro české poměry.

A to je nabíledni: Do obdobné situace ústící v násilí nás svými sliby přivede sociální demokracie, pokud jí dáme hlas.

Je to pádný argument a vyvracet ho znamená sklízet posměch. Je zbytečné poukázat, že „socani“ jsou v Řecku u vlády teprve půlrok a že dnešní účet je spravedlivé vystavit společně i bývalému pravicovému kabinetu. Ale o to nejde. ČSSD a Jiří Paroubek mají ve světle smutné události prostě smůlu. Hle, kam nás dovede, může se říkat. Ale takový je už život a máloco proti tomu uděláte.

Co ovšem zarazí je třeba titulek jednoho z blogů: Životy těch mrtvých má na svědomí i ČSSD.

To je trochu silné kafe. A text pod ním - spíš než k racionální úvaze - může čtenáře inspirovat k nějakému ráznému činu. Třeba k ráně pěstí do obličeje někomu z lídrů ČSSD, jak se to stalo B. Sobotkovi, byť od opilce.

Ale i na to hbitě reaguje jiný bloger titulkem: Nikdy nesklidíš to, co jsi nezasel.

Oč rozumněji zní pak nadpis dalšího autora: Řecko je vážným varováním nejen pro Paroubka, ale i pro nás.

Na tom se můžeme většinově shodnout. Bez vášní, bez demagogie a bez nenávisti.

Jan Dvořák