Nebuďme bezohlední ke zvířátkům! (odstrašující příklad z útulku ÚZIS)

  Stalo se to, co po každých Vánocích. Mnozí lidé se zbavují němé tváře, kterou dostali pod stromeček. Už mezi svátky se nejenom pejsci a kočičky, ale i morčátka, či ježečci ocitly v útulcích.

Bohužel právě  s novým rokem přestal existovat třicetiletý komunikační kanál, který přispíval k tomu, že nejedno opuštěné zvířátko brzy nalezlo nového laskavého páníčka či paničku, jimž se pak odvděčilo věrností tak silnou, jak jen to přítulný tvor dokáže.

Proto je otázkou, co bude teď? Bez publicity se některý PEjSek nového domova hned tak dočkat nemusí, což je věčná škoda pro budoucího majitele, neboť by mu ukázal parádní kousky.

-Pojď se Liduš podívat, jak někteří lidé jsou bezohlední.

No není to surovost, zbavit se takového tvorečka jenom proto, že se majiteli přestalo líbit jeho vybarvení, a přitom se o ten duhový přeliv postaral právě on sám ?

A představ si, že když si pejsek zamane, tak  se prý jednou z těch barev vybarví celý, od uší až po tlapky.

-To tedy je necitelnost, takhle se zachovat k němé tváři! A kdo měl to svědomí ho odložit?

- Říkali, že nějaký Brňák, a dokonce doktor, ale rozhodně ne veterinář, toho by hanba fackovala, zbavit se pejska po pár týdnech, když už si chudáček  začal na pelíšek zvykat.  Ten člověk, jestli si vůbec takové označení zaslouží, musí být nejspíš sadistický pomatenec! Už si prý opatřil další zvíře pro ty své pokusy s duhovou srstí.  Přál bych mu, kdyby to byl třeba vlk nebo tygr, aby  ho...

-Nevezmeme si toho pejsánka k nám domů, když  je tak osamělý? Mohli bychom se těšit  na každé ráno, jakou barvou nás překvapí.