Hrozilo, že některé zboží si nebudeme smět koupit. Mohlo to vypadat třeba takhle...

Pozornosti policistů procházejících obchodním centrem neuniklo  podezřelé chování  zákaznice v obchodě s textilem. Nejenže si nechala ukázat hned několik různých variant zboží, ale nakonec si i vybrala, zaplatila a vyšla ven.

V té chvíli ji policisté zkřížili cestu. „Víte, paní, čeho jste se nákupem dopustila?“ uhodil ten „zlý“ z policajtů.

 „Já…já..,“ překvapeně tápala, přičemž ten hodný s pochopením poznamenal:

„Vidíš, že paninka, neví. To nevadí, milostivá. My zavoláme autohlídku a ta vás zaveze k nám. Tam si to hezky v klidu vyjasníme.“

Po výslechu na služebně, kdy zákaznice stále trvala na tom, že nákupem se ničeho nedopustila, se vyšetřovatel odebral za velitelem.

„Co s ní? Kdyby se aspoň tak zarputile nevymlouvala, že nenakupovala nic, co by neměla, tak by dostala napomenutí, a šla by. Ale takhle, když vůbec nespolupracuje a tvrdí, že se pleteme my?“ Pak nejistě připustil: „Co když má ale pravdu, veliteli?“

„No..no.. Tohle já sám nerozhodnu. To je citlivá záležitost.“ Upravil si uniformu, vzal  balíček s textilem a šel o patro výš.

---

Ředitel obvodního oddělení se dlouze podrbal za uchem: „Tak, jak to vidím, majore, je to docela zapeklitý případ. Tu ženskou zatím nepouštějte, musím věc konzultovat nahoře…“

---

Generál, krajský ředitel, byl rovněž na rozpacích.

„A to bych měl, plukovníku, snad rozhodnout hned teď? Takový oříšek musí rozlousknout policejní prezident. Nechte podezřelou u vás na obvodu přespat, ke starýmu se objednám hned na zítřejší ráno.“

---

„Kupovala tohle, generále? " řekl a prohlížel si zadržený textil.  "No jo, ale kdo se v tom má vyznat, co se smí a nesmí, když to ten Blatný tak divně napsal?  Copak jsem zbožíznalec? A  navíc z toho kouká politika. Kdepak, to na sobě nenechám, půjdu za Hamáčkem, ten ať rozhodne!“

---

„Co s tím za mnou chodíte?“ divil se ministr. „Víte přece, že do živých případů vstupovat nesmím, a ani vy byste neměl..“

„Pane ministře, berte to tak, že jsem u vás na konzultaci jako u šéfa  Krizového štábu a vicepremiéra,“ žadonil prezident

Když ministr vyslechnul detaily, polil ho pot. To přece sám rozhodnout nemůže. To snad jedině Zeman jako vrchní velitel.. Ale pak se vzmužil.

„Já bych tu ženskou, když ne zavřel, tak určitě napomenul. Jisté je, že nákup noční košilky není nákupem nutného zboží. Prohlížet si jí v obchodě mohla, ale to je tak všechno. Po dobu nouzáku přece může spát buď „jenom tak“, pokud doma nemá strašnou zimu,- ale jak známo, zdravější je nevytopená ložnice -, anebo, jestli je zimomřivá, tak ať si vezme na noc manželovu flanelku. Jasný?“

„Jistě, pane ministře, ale co když žije sama?“

„Ježíš, nekomplikujte to. Přece jí nebudeme shánět chlapa my!“