Roušky na krku?

Pamětník je trochu naměkko, když na webu vidí fotografie z doby svého dětství, přestože na obrázku není zrovna on, ale jeho vrstevníci.

To byly tenkrát časy! Komunismus už klepal na vrátka a socialismus s lidskou tváří mu je měl otevřít – tak to tehdy vnímal. Dnes víme, že pomýleně, ale takhle se o tom ve škole i v rádiu v Pionýrské jitřence mluvilo a všude psalo.

A do té nostalgie se ozve:

“Dědo, tenkrát se taky nosily roušky, ale ne na obličeji, ale na krku?“

„Roušky? To nejsou roušky. To je pionýrský šátek, s ním se tenkrát chodilo do školy.“

„A ven taky?“

„Kdepak, jenom na nějaké ..ty…

„Akce nad sto lidí?“

„Jo, tak nějak – a doma jsme nenosili tyhle šátky vůbec.“

„Aspoň to. A jak dlouho ta epidemie trvala?“

„No, pěkných, tedy dobrých, no prostě dost let to bylo.“

„A to se tak dlouho budou roušky nosit taky?“