Bojí se, aby kvótu čtyř „ředitelských dnů“ nevyčerpali moc rychle, a na horší časy by jim už žádné nezbyly. Ale až na zlé časy dojde, školy se beztak zavřou, i bez vůle ředitelů.
Anebo další příklad vzpoury autoritě. Jeden pražský klub zrovna v těchto dnech dostal nápad, že by se natočil film z jejich prostředí. Se vším všudy, s diskotékou, tancem, možná i s pitím z jednoho brčka... prostě návrat k „nové vlně“, kdy se točili filmy-pravda. A proto organizátoři poprosili klubové hosty, aby úderem desáté, tedy Prymulovy policejní hodiny, klub neopustili a pokračovali v zábavě dál, ovšem už jako komparzisté.
Pro policii a hygieniky to bude oříšek, jak na tuhle zájmovou uměleckou činnost nahlížet. Za prohibice v USA v takových klubech dělali policisté šťáry, jestli se tam nepodává alkohol.
Ale co si mají počít ti naši, když pít se u nás může? Leda by o šťáru požádali agenty z protidrogového, jenomže i ti by mohli narazit na argument, že jde o spotřební rekvizity pro film.
A protože příklady táhnou, nemusí zůstat jen u studentského natáčení, i lidé starší mohou mít ušlechtilého koníčka.
-No to ses, Bédo, U kulatý báby pěkně zřídil. Proč jsi netáhl domů rovnou v deset, kdy zavírali?!
-Li..Li.Liduš, my tam museli ještě něco nato.. ..nato..natočit, takový kousek ze života, rozumíš?
-Jako že film? Copak jste měli kameru!?
-K čemu? Brali jsme to na mo ..mo..mo..bil.
-Koukej jít chrápat, a nech těch výmluv, kdo ví, kde jsi byl?!
-Če..če..čestný, točili jsme. A tak to bude teď furt, dokud Pry..Pry..prostě von nevrátí za.. za... zavírací dobu zase zpátky.
-Ve všem hrát nemusíš, ty Belmondo, tak mazej na kutě!